Životní jubileum doc. PhDr. ZDEŇKA KLANICI, DrSc.
Životní jubileum doc. PhDr. ZDEŇKA KLANICI, DrSc.
Není to dávno, co jsme slavili kulaté narozeniny docenta PhDr. Zdeňka Klanici. A najednou přišla zpráva, že už není mezi námi. Byla to zpráva skutečně šoková, i když jsme znali, jaký je jeho zdravotní stav. Přestože článek, který nabízíme, je věnován ještě živému Zdeňkovi, publikujeme ho tak, jak jsme ho převzali z Archeologických rozhledů. Myslíme, že je i tak tou nejlepší vzpomínkou…
Jako by to bylo včera, kdy jsme si připomínali šedesáté narozeniny jubilanta, našeho předního slovanského archeologa, vynikajícího znalce nejstarších národních dějin a kultury starých Slovanů, ale také aktivního politika a poslance Parlamentu ČR. Jeho jméno je a trvale zůstane spjato s dlouhodobým a jedinečným výzkumem velkomoravského mocenského centra v Mikulčicích a jeho zázemím.
Je pro mne velkou ctí, že jsem mohl být po dlouhá léta nejen jeho blízkým kolegou, ale také přítelem. I když se později naše cesty pracovně (institucionálně) rozdělily, stále velmi rád vzpomínám na naše společné působení v Mikulčicích, na tamní tvůrčí atmosféru, zapálení pro výzkum, poctivé zpracovávání výsledků bádání, ale také na hojné, poučné návštěvy domácích i zahraničních kolegů. Nejen pečlivá a velmi kvalitní vědecká práce, ale i mimopracovní aktivity dělaly Mikulčice Mikulčicemi, kam se všichni opakovaně rádi vraceli. Závěry takových setkání obvykle patřily zpěvu krásných podlužáckých písní. Kdo by zapomněl na oslavy »pod zeleným«, kde nikdy nechybělo bohaté občerstvení a cimbálová muzika! Postupně se v Mikulčicích »pod taktovkou« Zdeňka Klanici vytvořil vynikající pracovní tým o jednadvaceti lidech, který na vysoké profesionální úrovni zabezpečoval celý náročný výzkum, jeho zpracování a plně prožíval radosti z nových, mnohdy jedinečných objevů. Mikulčice se tak stávaly stále větším pojmem, a to nejen u nás, ale i ve světě.
Zdeněk Klanica se narodil 28. listopadu 1938 v Troubsku u Brna v rodině učitele, ale vyrůstal v Dolních Věstonicích, kam se jeho rodiče po krátkém pobytu v Dolních Kounicích po skončení války přestěhovali. Jako nejstarší ze čtyř bratrů si záhy osvojil vlastnosti schopného, rozhodného organizátora a vůdčí osobnosti s bystrým úsudkem. Právě od konce čtyřicátých let se obec, v níž žil, stala mekkou archeologů. Začala zde epocha velkých výzkumů na sídlišti lovců mamutů u Dolních Věstonic, posléze u Pavlova, a také výzkum staroslovanského pohřebiště »Na pískách« i hradiska »Vysoká zahrada«. Často zde na archeologické základně, nazývané »Dukla«, pobývali velikáni naší poválečné archeologie. Do jejich kolektivu patřil i jubilantův otec Oldřich Klanica, který ve funkci ředitele školy a dlouholetého starosty v obci všestranně podporoval všechny archeologické aktivity. A kdo by si nakonec ze starších archeologů nevzpomínal i na výbornou Frankovku ve vinném sklepě u Klaniců.
Uprostřed archeologického dění a výzkumů tak postupně uzrávala Zdeňkova představa o životní profesi. Po maturitě v roce 1955 byl přijat ke studiu archeologie a historie na filozofické fakultě v Brně. Úspěšně absolvoval, odpromoval a hned po splnění prezenční vojenské služby nastoupil jako odborný asistent ARÚ ČSAV na výzkum do Mikulčic, kde od roku 1963 zastupoval vedoucího výzkumu akademika J. Poulíka. V roce 1972, kdy obhájil svou kandidátskou disertaci, obdržel vědeckou hodnost kandidáta historických věd (CSc.). Vedení archeologického výzkumu v Mikulčicích plně převzal v roce 1975. Současně byl také pověřen funkcí vedoucího slovanského oddělení ARÚ v Brně. V roce 1986 se habilitoval a jako docent až do roku 2000 externě působil na Ústavu archeologie a muzeologie FF MU. Po obhajobě publikované disertace mu byla v roce 1987 udělena hodnost DrSc. Patnáct let, až do roku 1990, Zdeněk Klanica dobře řídil celý slovanský výzkum. Byl současně také členem Komise pro obhajoby doktorských disertačních prací, členem Národního archeologického komitétu a Československé oborové archeologické komise, členem předsednictva Československé společnosti archeologické při ČSAV a členem Československo-bulharské historické komise.
Svůj odborný zájem Zdeněk Klanica i dnes nepřetržitě věnuje jak počátkům slovanského osídlení našich zemí a předvelkomoravskému období, tak široké problematice hmotné kultury Slovanů 9. až 10. století. Pozornost zaměřuje rovněž na výzkum údolní nivy a studium dosud málo známých artefaktů z organických hmot, pocházejících z 8. až 10. stol., konzervovaných v sedimentech říčních koryt. Již v 80. letech rozšířil mikulčický výzkum i na širší zemědělské zázemí ústředního hradiště. Na Hodonínsku získával prameny ke studiu struktury ekonomického zázemí centra Velké Moravy. Objevil a prozkoumal slovanské sídliště u Mutěnic, v jeho blízkosti rozsáhlé pohřebiště ze 6. stol. v Lužicích, dále pohřebiště z 8. až 11. stol. v Nechvalíně a z téhož období sídliště a dvě velká pohřebiště v Prušánkách. Pod jeho vedením došlo v Mikulčicích k dalším velkým objevům, které široké domácí i zahraniční veřejnosti přibližují toto místo jako hlavní centrum Rostislavovy Velké Moravy. Jedinečné památky, nálezy hmotné kultury i důležité doprovodné informace, vycházející z nálezových souvislostí jeho širokých terénních aktivit, se stávají bohatým zdrojem poznání našich nejstarších národních dějin. Ty nejvýznamnější památky z Mikulčic i ostatních slovanských nalezišť byly zařazeny mezi exponáty reprezentativní výstavy Velká Morava, která od roku 1964 šířila slávu našich dávných předků nejen doma, ale i v zahraničí. Již od roku 1965 byl právě Zdeněk Klanica odborným poradcem zahraničních reinstalací této výstavy a významnou měrou se tak zasloužil o širokou propagaci vynikající práce československé archeologie. Autorsky se podílel na přípravě všech scénářů a katalogů. K nejúspěšnějším expozicím patřily výstavy ve Vídni, Mohuči (1966), Wrocłavi, Stockholmu, Berlíně, Leningradu/Petrohradu (1971), Moskvě, Kyjevě (1972), Sofii (1978-79) a v roce 1981 v Londýně. Pro veřejnost byly mikulčickým týmem pod jubilantovým vedením připraveny také nové expozice v Národním kulturním památníku v Mikulčicích, velká výstava Velkomoravské řemeslo v Liberci, i další výstavy v Brně a Plzni.
Postupně se Z. Klanica svou vědeckovýzkumnou, publikační i prezentační aktivitou vypracoval mezi naše přední odborníky a znalce slovanské archeologie s bohatými vědomostmi a výbornou schopností syntetizujícího myšlení, kterému se dostalo plného uznání i v zahraničí. Jako vědecký pracovník tam pobýval i na dlouhodobějších stážích. Připomeňme např. jeho působení v IA AV SSSR v Moskvě v letech 1974-1975, kde nejen načerpal jedinečné informace o hmotné kultuře Slovanů, ale kde získal i obrovský přehled: obojí stále dokáže velmi dobře zúročit.
Zdeněk Klanica se vždy také velmi zajímal o věci veřejné. Po roce 1989, kdy musel nedobrovolně opustit Mikulčice, se výrazně angažoval ve vysoké politice. »Nepřevlékl kabát« jako mnozí ostatní, ale zůstal věrný svému politickému přesvědčení. V roce 1992 byl zvolen poslancem Federálního shromáždění ČSFR, kde pracoval v zahraničním výboru. Následně v letech 1993-1999 působil ve funkci místopředsedy KSČM. Do sněmovny Parlamentu ČR poprvé kandidoval roku 1996, opětovně byl zvolen i v roce 1998 a až do roku 2002 pracoval ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, dále ve stálé komisi PČR pro sdělovací prostředky a byl rovněž členem stálé delegace Poslanecké sněmovny ČR v Evropském parlamentu. I přes vytížení politickými úkoly a dočasné uvolnění z pracovního poměru v ARÚ AV ČR Zdeněk Klanica své pracoviště neopustil a dále se zde ve volnějších chvílích věnuje »svým Slovanům«. Odborné poznatky a zkušenosti také zasvěceně předává mladším kolegům.
Za svoji odbornou i společenskou činnost obdržel Zdeněk Klanica řadu ocenění. Připomeňme titul a medaili Budovatel okresu Hodonín (1988), od roku 1985 je nositelem zlaté medaile sv. Cyrila a Metoděje, kterou mu udělil pražský patriarcha pravoslavné církve. Téhož roku získal jubilejní zlatou medaili bulharského Výboru pro kulturu bulharské akademie věd k 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje.
Svého životního jubilea, 75 let, se doc. PhDr. Zdeněk Klanica, DrSc., bohužel dožívá s podlomeným zdravím. Dlouhodobá nemoc jej sice limituje, ale nebrání mu, aby stále s jasnou myslí a obrovským zájmem pozorně nesledoval jednak dění a všechny novinky v oboru, ale i bouřlivý tok událostí v naší společnosti.
Milý Zdeňku, přeji Ti z celého srdce jménem všech Tvých spolupracovníků, kolegů a přátel, aby Ti přibývalo sil a mohl jsi tak dokončit i plánovanou práci na dalších publikacích. Protože jsi už mnohokrát v životě dokázal, jak silná jsi osobnost, věříme, že se Ti to nakonec všechno podaří.
Bohuslav F. KLÍMA